historie očima členů
Tento text je sepsán prvním vůdcem oddílu - Timem
Díl první: vznik oddílu
Rád bych Vás nyní pozval do mírně zapomenutých komnat historie 77. oddílu, do doby jeho vzniku.
Na počátku stránek jeho historie bylo společné setkání Jirky Němečka a Tima, na kterém vytvořili plakátek zvoucí zájemce o nová dobrodružství, přátelství a pobyt v přírodě na 19.4.1989 před 18. ZŠ.
Sešlo se tehdy 5 kluků a šestý se přidal cestou do první klubovny oddílu - dřevěné boudy na dětském hřišti Pod Mikulkou. Tak vznikl nový turistický oddíl "Modrá střelka", který působil při výše uvedené základní škole.
Zakládajícími členy oddílu byli: Kamil Krátký (Šíp), Slavomír Kovařík (Grizzly), Milan Kavalír (Skřítek), Vlastimil Skřivan (Eskymo), Petr Petrášek (Pedro) a Martin Petrášek (Macego). Během května a června do oddílu dále přišlo dalších 8 členů, mezi nimiž byl také Vít Urbánek (Cvrček) a Milan Podpera, které někteří z Vás budou znát.
Naším programem bylo tehdy plnění oddílové nováčkovské zkoušky, která byla podobná skautské, hry a další tzv. zálesácké dovednosti. O skautingu se tehdy mluvit nesmělo a proto tedy tato zástěrka. Uspořádali jsme sportovní přebory, vodácký výcvik u klubovny Kotvy, několik výprav a závody v uzlování. Také o naší klubovnu jsme se přičinili, takže dostala nový kabát a také vnitřní vybavení. Po prázdninách se uskutečnil v říjnu první slibový oheň, na kterém jsme skládali oddílový slib - mírně upravený skautský. Zároveň se po slibu oddíl rozdělil na dvě družiny - Dikobrazy (rádce Cvrček) a Mustangy (rádce Macego). Začali jsme také hrát celo-oddílovou hru Za zlatem severu, která byla na motivy Jacka Londona. První dvoudenní výpravou byla výprava na "Orlí hnízdo", která proběhla od 18. 11. 1989 do 19. 11.1989.
Po návratu z ní se situace v našem státě začala dramaticky měnit k lepšímu vzhledem k sametové revoluci. Proto se také vzhledem ke změnám sešla začátkem prosince bývalá Okresní rada Junáka z podnětu Vokouna a Wapuska , s takzvaným Volným sdružením tábornických oddílů (jehož byl náš oddíl také členem) a dohodli se na dalším společném postupu při obnově Junáka v Plzni. A tak jsme se po vzájemné dohodě v oddíle stali členy obnovené skautské organizace, která nám byla velmi blízká a o které jsme doposud pouze četli.
Stalo se tak od 1.1.
Díl druhý - První skautské roky ( 1990 - 1991 )
Rokem 1990 pro nás začalo nové dobrodružství, o kterém jsme si doposud jen četli v knížkách pana Foglara - totiž skauting. Z počátku se toho v oddíle mnoho nového neudálo, neboť jsme se skautingu učili všichni, ale začali jsme plnit skautskou nováčkovku a také se postupně před námi dík bratru Akelovi -Kacerovskému začala otvírat krásná a kouzelná tajemství skautingu. Během března a dubna do oddílu přišli další nováčci, které přilákalo slovo skauting a poprvé měl náš oddíl 14 členů. Začali jsme také pracovat pro veřejnost - např. úklidovou akcí pro obvod č.1 na Den Země, v polesí Zbiroh jsme vysázeli mnoho stromků a také jsme s ostatními oddíly střediska oslavili svátek sv. Jiří sportovním kláním u kostelíka téhož jména na Doubravce. V květnu se k naší klubovně poprvé přišel podívat Saša a na základě jeho zájmu o společné vedení oddílu jsme se domluvili na náboru vlčat pro náš oddíl, který proběhl téhož roku. Tak u nás začala působit i vlčata.
Přiblížil se konec června a s ním i začátek prázdnin. Letní tábor proběhl v druhé polovině července na malé lesní loučce u vesnice Kladrubce poblíž Nepomuka. Tábořili jsme 14 dnů společně se 72. Oddílem Sakura v zapůjčených stanech, tábor dostal název "Tábor svobody" a většina členů oddílu zde složila svůj skautský slib. Po táboře se rozběhla vlčácká družina a také během podzimu přišli další nováčci, takže nám začala být naše klubovna malá. A tak jsme se v únoru 1991 přestěhovali i naším skromným nábytkem tramvají do nové klubovny u Šídlovského rybníka, kde jsme v tomto areálu bývalé ozdravovny dostali jednu z velkých prosklených místností. V tomto roce se také skautský oddíl rozrostl o další družinu Rysů, jejímž rádcem se stal Tomáš Urbánek - Šejk. Zároveň se společně se skauty začaly vydávat na naše výpravy také děvčata, vesměs sestry členů oddílu a jejich kamarádky. Do prázdnin jsme se zúčastnili prvního ročníku Svojsíkova závodu a naši skauti si nevedli špatně. Koncem dubna se také uskutečnil první ročník střediskové hry Delawáři v lesích pod Krkavcem, kterého jsme se také zúčastnili na straně Indiánů. Příprava tábora se odehrávala na loučce pod vesnicí Čachrov na Šumavě, kde jsme museli vzít za povděk náhradním místem neboť námi vyhlédnuté tábořiště bylo bohužel obsazeno jiným oddílem. Tábor proběhl začátkem července, byl 14 ti denní, zúčastnili se ho tři skautské družiny, vlčata a družina děvčat. Dostal název "Tábor spravedlivé vody" podle říčky Ostružné, která protékala kolem. Na táboře s námi byla také Jarka, která začala během jara družinu děvčat - Veverek vést. I na tomto táboře jsme zažili řadu nezapomenutelných zážitků (hra Olafův meč,
Po tomto táboře se družina Dikobrazů přejmenovala na Bobry a tento název se udržel dodnes. Říjnový závod "Knappův memoriál" byl pro nás úspěšný - skauti obsadili 2 místo. V měsíci listopadu 1991 také vyšlo první číslo oddílového časopisu Cesta. Vánoce jsme oslavili vánoční besídkou. Během roku 90 - 91 jsme uskutečnili 6 vícedenních výprav ( na Slavkáč, na Oblátek, do Kunkovic, na Střelu ) a také splutí Berounky.
Díl třetí: Z klubovny do klubovny ( 1992 - 1993 )
Rok 1992 začal novoroční schůzkou v klubovně na Šídlováku, které jsme díky její nevytopitelnosti říkali jeskyně a kde vysedávání na židlích hrozilo přimrznutím. V lednu jsme také uskutečnili hru ve městě s názvem "Stínadla", kde se oddíl rozdělil na Vonty a Druhostranníky, kteří spolu vedli souboje o získávání informací. Byla to naše první hra ve městě a tak se líbila, že jsme uspořádali v prosinci příštího roku další podobnou, která také v sobě skrývala prvky historie a také trochu tajemna. V únoru se naši zástupci zúčastnili závodů uzlování v klubovně 55. oddílu a po velmi pěkných
V dubnu 1992 jsme se Sašou a Kačkou-Žvejkačkou podnikli výpravu na hledání nového tábořiště pro letní tábor. A tak jsme společně objevili Ostrov na Kalném potoce u Lešišova, kde se také uskutečnila řada našich dalších táborů. V květnu se uskutečnilo další splutí Berounky, tentokráte společně s některými rodiči členů oddílu a poprvé jsme ho uskutečnili i s pramicí, kterou kormidloval Roy – Bóďa. Tato plavba se opakovala i v červnu roku 1993.
Uskutečnili jsme také některé střediskové akce: Rádcovský kurz v Kunkovicích v roce
Tábor 1992 se odehrával na novém tábořišti, nesl se ve znamení hry "Šerabova cesta" Tibetem a dal pojmenovat vrcholu nad táborem - Nanga Parbat. Dostal název Tábor Vyvolávačů slunce. Zúčastnili se ho dvě skautské družiny (Bobři a Vydry) družina skautek (Veverky) a vlčata. V oddíle vedli skauty Tim s Jirkou, skautky Jarka s Janou Poustkovou , vlčata Saša s
Bohoušem. Tábora se zúčastnila také Cibulka jako hospodář a Hanka coby kuchařka.
Na podzim se náš oddíl kromě účasti na Knappáku vydal poprvé do srubů u Pístova a tato základna se také stala naším oblíbeným místem, kam jsme se ještě mnohokrát vrátili. Také rok 1993 začal novoroční schůzkou a náš program se odvíjel v plnění skautské stezky a běžnými družinovými i oddílovými podniky. Za zmínku stojí utkání v hokeji na Šídlováku proti 74. oddílu, které jsme vyhráli 4:1 a také Slovanské slavnosti, které měly svoji premiéru v dubnu v údolí Měsíčního svitu. Také tábor 1993 proběhl na Kalném potoce a jeho táborová hra se jmenovala "Putování divokým Sajanem". Na tomto táboře měl premiéru Divadelní Hrádek a také Středověké hry. Po návratu z tábora jsme bohužel museli vyklidit klubovnu na Šídlováku a díky nabídce 79. oddílu dočasně přijmout útočiště ve sklepě "Foniatrie" .Zde jsme také skautovali až do konce roku 1993.
Díl čtvrtý : Období rozvoje oddílu (1994 - 1996 )
Nový rok započal již tradiční novoroční schůzkou v klubovně ve Foniatrii a pokračoval skautskou činností družinových a oddílových schůzek. Celé období těchto roků bylo ve znamení stálosti členské základny, pravidelných oddílovek u jezírka, výprav a táborů v Hrádku u Sušice.
V oddílovém časopise "Cesta" vznikla redakční rada, která se velmi zasloužila o jeho vzestup a časopis měl i 10 stránek + přílohy. Kmen roverů a rangers , který vznikl při našem oddíle, si vyzkoušel zimní táboření v tee-pee na našem tábořišti v Hrádku. Uskutečnili jsme několik lyžařských výprav na Šumavu a mnozí dokázali, že i na prkénkách lze zažít mnoho dobrodružství. Proběhly také tři velké terénní hry - třídenní Delawáři na Výrovském potoce, Bitva o přístavy - pod Krkavcem a také se náš oddíl na víkend proměnil v indiánský kmen ve hře Boj o totem, který pořádal 99. oddíl Žlutý kvítek pro cca 200 dětí.
Také jsme podvakrát naložili svá těla na velocipedy neboli kola a vyrazili na výpravu do okolí Plzně. V zimě naopak proběhla zimní olympiáda u Senečáku. Oddíl v těchto letech měl šestku světlušek, družinu Veverek (skautky), Vyder a Bobrů (skauti), smečku vlčat a kmen R+R. Celkem nás bylo okolo 40 členů + 5 vůdců. Poprvé nám také Zdeňkovi rodiče umožnili strávit podzimní prázdniny na mlýně v Unějovicích, kam jsme se později také několikrát vrátili. V roce 1995 se náš oddíl podílel na zajištění padesátiletého výročí osvobození Plzně pořadatelskou službou a skauti se tehdy v očích městských zastupitelů i veřejnosti svým vystupováním velmi zviditelnili. V roce 1996 se v Plzni uskutečnil první ročník Západočeského jamboree - akce, ze které jsme měli zpočátku trochu obavy, ale která nás dokázala velmi nadchnout a když jsme se loučili se skauty z ostatních okresů naší oblasti, již v nás zrálo rozhodnutí o dalším ročníku.
Se skauty jsme také pomohli Šumavě při výsadbě stromků a získali za to od kamaráda Štefana Arendáše také odměnu. Tábory v těchto letech měli náplň celooddílových her - Nová země , Hiawatha a Čogori (pouze pro skauty). Na tábořišti jsme také vybudovali v roce 1995 novou studánku, ze které bereme vodu doposavad. V roce 1996 padl při soutěži oddílový rekord v uzlování, který držel Pulec a vznikl nový časem 0:39 vteřin, který dosáhla Kvítko. Veverky také poprvé v historii oddílu získali v kategorii mladších skautek v Knnapově memoriálu 1. místo získali putovní cenu. Bohužel se v řijnu 1996 pro nás uzavřeli prostory Foniatrie, kterou jsme museli vyklidit a přestěhovat náš skromný majetek do garáže na Lochotíně. A byli jsme až do konce roku 1996 úplně bez klubovny!! Nezbývalo nám nic než scházet se pod širým nebem u konečné č.4 až do vánoc, kdy jsme si byli prohlédnout nové klubovny na Seneckém rybníce !!
Díl pátý : Začátky na Senečáku (1997- červen 1998 )
Začátkem února 1997 po 5 měsících schůzek pod širou oblohou a na městské radě v Palackého ulici, jsme konečně získali hlavně díky úsilí Limana do užívání na 15 let objekt bývalé hospody a ubytovny na Senečáku, který obýváme doposud a snad ještě dlouho budeme. Jinak se začátek roku nesl ve znamení zimních radovánek - zimní olympiáda na Senečáku, výprava na Krkavec, spojená se závody na bobech, lyže na Šumavě a také samozřejmě úklidu a brigád na nové klubovně, která nesla stopy po předchozích uživatelích. Zúčastnili jsme se také výstavy „Skauting na Plzeňsku“, kde jsme se prezentovali i ukázkami našeho skautského života. V měsíci březnu a dubnu proběhl rádcovský kurz na Pístově a 26.4.1997 složil první člen našeho oddílu, který v oddíle začínal coby skaut, vůdcovské zkoušky. Hádejte, kdo to byl ? ( Správné odpovědi dodejte Sašovi - bodováno ).
Květen byl zase ve znamení Delawárů, kteří se utkali na Výrovském potoce a náš oddíl tradičně porazil spojené zbytky střediska. V oddíle jsme v té době měli dvě šestky vlčat, dvě družiny skautů, družinu skautek a roj světlušek. Zároveň se při oddíle utvořil kmen roverů a rangers, kteří působili v oddílových funkcích a pořádali vlastní akce. Tábor 1997 proběhl v Hrádku u Sušice a na lodi admirála Cooka, která měla také lodní můstek, jsme obepluli svět a posádky lodí flotily objevovali nová území a jmenovali na nich své guvernéry. Povedl se také první Rodičovský den, Neptunova slavnost při přeplutí rovníku, Noční pochod k ohni, hledání sošek Moa a další táborové radosti.
Podzim 1997 započal velkým oddílovým streetbalovým turnajem a v říjnu jsme společně s ostatními oddíly střediska pořádali Knappův memoriál na Senečáku. Listopadový měsíc 1997 je v historii našeho oddílu orámován černě, neboť se k nebeským branám po autonehodě vydala naše Kačka - Žvejkačka a zanechala v našich srdcích velkou jizvu. Zbytek roku pak proběhl běžnou skautskou prací a přes oddílové trochu smutné vánoce se přenesl do roku 1998. Začátek roku a následná registrace ukázala problém, který byl důsledkem uspokojení se stavem v oddíle v předchozích letech. Zanikla družina Veverek, Lípa převzal vedení roje světlušek a Tim se díky změně zaměstnání neustále potýkal s časovými problémy při vedení oddílu. V červnu 1998 také vyšlo poslední číslo časopisu Cesta, který obnovil Saša až v září
Tábor v roce 1998 proběhl opět v Hrádku u Sušice, celý byl v režii roverského kmene a vůdce tábora byl Milan. Kromě jiných her a soutěží proběhla celotáborová hra "Pán prstenů" Po táboře se náš oddíl formálně rozdělil na dva, skauti se rozdělily na dvě družiny a to na starší (vedené Hvížďálkem) a mladší (vedené Rolfem). Od roku 1999 vznikl z našich vlčat a světlušek nový oddíl - 71.oddíl Plzeň (později nazván "Dráčata"). Komplikovaná situace v oddíle vyvrcholila v červnu 1999, kdy se vedení oddílu hlasováním rozhodlo neumožnit účast na táboře družině starších skautů z důvodu nesplněných táborových bodů, což mělo za následek její pozdější zánik. Vedení v oddíle převzal před táborem 1999 Saša. Tábor 1999 se konal výjimečně v Holostřevech na Výrovském potoce. Celotáborová hra byla na téma "Hledání Svatého grálu".
Tim