Vítejte na stránkách skautského oddílu
Bílý albatros, který působil v Plzni.
Historie oddílu se začíná psát 19.4.1989, kdy proběhla první schůzka členů. Od 1.1.1990 existuje oficiální název 77. oddíl Bílý albatros, který je součástí 7. střediska Limba. Číslo oddílu volně navazuje na 77. oddíl Ostříž, který fungoval v Plzni od roku 1945.
Roku 2001 dochází k přesunu oddílu do 2. střediska Stopa, a tím i přečíslování na 25. oddíl Bílý albatros.
Od října 2010 fungují členové i vedoucí společně s 27. oddílem Jižní kříž a k 1.3.2011 oficiálně zaniká oddíl Bílý albatros.
Volné pokračování členů můžete sledovat na webu 27.skauting.cz
30 let svobodného plzeňského skautingu
4.12.2019 ; Skautský institut v Plzni ; od 19h
Ta naděje na svobodu a obrovská euforie přišla tak z nenadání, že jsme tomu nemohli nějak uvěřit. Velmi mne v dětství ovlivnili knížky bratra Jaroslava Foglara – Jestřába a tak jsem ještě v rokách vlády jedné strany, chtěl se nějak podělit o tu krásnou možnost, jít až tam, kde oblaka rychleji než kde jinde plují, a předat to i dalším klukům. Od 15 let jsem začal trampovat, což byla jedna z možností úniku ke svobodě, neboť tam obvykle rameno všudypřítomného dozoru nedosáhlo a my si mohli snít svůj sen o rovnosti a bratrství.
V dubnu roku 1988 jsme kamarádem s Jirkou Němečkem založili turistický oddíl Střelka a udělali nábor na základních školách v Bolevci. Jako klubovna nám sloužil domek na nářadí u dětského hřiště Pod Mikulkou, který jsme si opravili s tím, že se budeme o hřiště starat. Turistickou náplň jsme provozovali pod hlavičkou PO SSM na základní škole v Bolevci, kde již působil podobný oddíl pod vedením Josefa Bernarda (nynější krajský hejtman) a Jardy Šebesty a kde byla velmi tolerantní skupinová vedoucí.
Vstoupili jsme do tzv. Volného sdružení tábornických oddílů, které sdružovalo oddíly s náplní blízkou přírodě, kde se zakázané skautské ideály nahrazovaly oddílovými rituály, ne skautským nepodobné (např. stisk levé ruky apod.)
Po zahajovací schůzce na obnovu Junáka, v loděnici Kotvy dne 7. 12. 1898 se na začátku roku 1990 většina oddílů Volného sdružení rozhodla přejít i s dětmi do obnovené Skautské organizace. Neobešlo se to bez mírných názorových jiskření mezi členy skautské organizace z roku 1968 a lidmi z Volného sdružení, ale zvítězilo všeobecné poznání, že společně můžeme posloužit hlavně dětem a skautské myšlence. Vyzdvihl bych hlavně podíl br. Františka Hájka – Činga (ale i dalších), kteří se nám stali průvodci po skautské stezce a moudrými rádci, v našem možná příliš trampingem ovlivněném názoru, na některé skautské řády a nařízení. S kloboukem na tyči a pořadovým cvičením jsem se nevyrovnal dodnes.
Počátky nebyly jednoduché, ale zápal vůdců a nadšení dětí bylo natolik velké, že první dva tábory ve vypůjčených stanech a s minimem vybavení, byly vlastně Ty, na něž nejvíce vzpomínáme dosud. Také problém s klubovnami, naším potřebným vzděláváním, s ohledem na chybějící skautské i další vědomosti, hledáním tábořišť a dalších překážek jsme nějak vyřešili, bez ztráty motivace a s radostí. Vám všem dobrou stop.
Se stiskem levice Tim" (nahoře v brýlích)
